29.09.2016

OUR SECOND HOME High Tatras, Slovakia

Držím v ruce poznámkový blog a píšu, abych si všechno poznamenala. Poslední dobou jsem si zvykla ihned zapisovat myšlenky a pocity. Nechci na nic ze svého života zapomenout. Když zvednu hlavu, vidím, jak se vysoké hory tyčí do nebe. Jsme tady. Jsme DOMA. Sluníčko začíná zapadat za hory a ve vzduchu je cítit podzim. V Tatrách jsem byla naposledy jako malá holčička. Posledních pár let jsme jezdili pravidelně do Alp a letos jsme se opět rozhodli tyhle „naše“ hory navštívit. Píšu NAŠE, ale přitom nepatří do České Republiky. Pro mojí rodinu to však domov je. A taky se jako doma cítím. První den vyrážíme jen na průzkum a plánujeme, kam vyrazíme další den na výšlap. Už se nemůžu dočkat, až budu nahoře s jedním z nejlepších pocitů na světě. Probouzíme se a snídáme při východu sluníčka. Máme radost, že předpověď počasí se tento víkend nenaplnila. Zatím. V Tatrách se počasí mění neustále (jako všude v horách) a s tím je třeba počítat. Než však posnídáme a sbalíme si, začíná se všechno zahalovat do mlhy. Stojíme na začátku naší dnešní cesty a VŠUDE je bílo. Nevidíme ani náš cíl. Chystáme se dnes z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso a poté na Lomnický Štít. Skupinky lidí neustále nasedají na lanovku. Mají stejný cíl, ale oni ho uvidí už za pár minut, my (snad) za pár hodin. Vyrážíme, a já si místo bíla, které nás obklopuje, představuju tu majestátnou horu, která tu stála ještě včera. Věříme a doufáme v to, že se počasí vybere a až vyjdeme výš, budeme nad mraky. Nicméně počasí se mění jako mávnutím kouzelné hůlky a místo sluníčka začíná pořádný liják. Naštěstí ve stejný čas dorážíme k chatě, která nese název „ŠTART“. Přečkáváme přeháňku s hot dogem v ruce a posloucháme, jak kapky deště dopadají na teď už rozmáčenou zem. Déšť ustal a je čas vyrazit opět nahoru. Během cesty nás chytnou ještě 3 lijáky a pak už nepřestává pršet. Mlha houstne víc a víc a nevidíme ani na dva metry před sebe. Na Skalnaté pleso dorážíme totálně promáčený, a tak je naší první zastávkou chata s občerstvením. Popíjíme čaj a čekáme na vylepšení počasí, abychom mohli pokračovat v cestě na Lomnický štít. Po dvou hodinách volíme bohužel nejhorší variantu. Musíme si koupit lístky na lanovku a sjet dolů. V tomhle počasí by byla sebevražda pokračovat. Sjíždíme lanovkou a těšíme se do tepla našeho apartmánu. Na Lomnický štít se musíme vydat jindy. A všichni už se na to moc těšíme. V teplíčku rozděláváme vychlazené víno a mluvíme o dalším dobrodružství, které nás v Tatrách čeká.. o něm Vám však budu vyprávět až příště. Mějte krásné začínající podzimní dny. Vaše (momentálně stále cestující) -A

Booking.com