Lifestyle blog - Andrea Beňová

13.11.2016

THE BEST DREAMS HAPPEN WHEN YOU´RE AWAKE Athens and Santorini, Greece

Z letadla se začnou ozývat zvuky, pilot dává ohromný stroj do pohybu a já jsem opět ve svém živlu. Začínám se usmívat a pootočím hlavu na sedadlo vedle mě. H. je lehce nervózní, ale snaží se to skrývat (aby taky ne, když je to chlap žejo). Pokukuje po okýnku a kontroluje jaký je stav. Letušky začínají rozdávat bonbóny. H. ten svůj ihned začne rozbalovat, a než stačím cokoliv říct už ho má v sobě. Sama pro sebe se tomu zasměju. Letadlo začne nabírat na rychlosti a vzlétne. Vše pod námi se zmenšuje a Praha zmizí pod oblaky. Polije nás ostrá záře sluníčka. Tak tady jsi, řeknu si a už myslím na pláž a na zážitky, které na nás čekají. Představuju si ten bílo-modrý ostrůvek uprostřed Egejského moře. Santorini, je rájem pro fotografy a všechny cestovatele ze všech koutů světa. Naším prvním cílem jsou však Athény, kde máme 9 hodinový přestup a poté pokračujeme dál. Z letadla se vynořujeme do krásných 28 stupňů. Vymotáme se z letiště a jdeme si pro lístky na metro, které nás doveze až do centra. To se mi na Athénách líbí. Z letiště POHODLNĚ až do centra. Automat na lístky vzdáváme po 5 minutách a tak se odebíráme k okýnku, kde nám pán plynulou angličtinou vysvětlí vše, co potřebujeme, a prodává nám lístky na naši cestu. Vcházíme do centra dění a já jako dítě z vesnice valím oči na systém řeckého metra. Mají tříproudové metro z čehož na dvou kolejích jezdí vlaky. Nasedáme tedy do prvního vlaku, který přijede. Naštěstí zjišťujeme, že jedeme správně. Vycházíme z podzemí a mně se tady přestává líbit, lidé se chovají, jako kdyby jim bylo vše jedno, autobus nejezdí podle jízdního řádu a nikdo nedodržuje dopravní předpisy. Každý si tu dělá, co chce a všude vládne chaos. Já jako věčný optimista se samozřejmě uklidňuju, že jsme určitě jenom ve špatné části města a pokračujeme tedy dál. Cestou H. málem srazí blázen na motorce, když vjede do protisměru a do jednosměrky! – ještě, že nemám řidičák a rozhlížím se do obou stran :D Konečně vcházíme k Akropolisu. Teda jestli se tak tomu dá říkat. Je 8 večer. Všude je ticho a ty tři polorozpadlé sloupy jsou zabezpečeny a oploceny líp, než klenoty na Pražském hradě. Plot je asi tak 500m od samotného Akropolisu, tudíž si nemůžeme udělat ani pořádné fotky. Další zklamání, které Athény přináší. Unavení po celodenním balení, letu a zatím ne moc úspěšnou procházkou po Athénách už myslíme jen na postel, nebo na něco dobrého k jídlu. Postel zapomínáme a začneme se poohlížet po nějaké pěkné řecké restauraci. Nakonec skončíme v bistru Lulu´s Bakery and Deli, kde nám dávají slané koláče a tortilly, se skvělým pitím. Athény tedy díky této malé restauraci dostávají další z mála bodů. Po občerstvení se vydáváme nasávat ještě trochu řecké atmosféry z Athén. Už nic ale neřešíme a jen chodíme tam, kam nás nohy nesou. Vystoupáme na kopec, před sebou vidíme osvětlené Athény a v tom z dálky uslyšíme nádhernou hudbu, která se nese z jedné zapadlé restaurace až k nám. Užíváme si nádherné zvuky trumpety a prostě jen tak JSME. Z nádherného okamžiku nás vytrhne čas, který běží neúprosně kupředu, a my míříme opět na letiště. Nad Athénami je stále tma, ale během hodinky se začne město probouzet k životu. My však nasedáme do letadla a pokračujeme ve své cestě do ráje. Kdybych měla ohodnotit Athény, je to město, které se mi v Evropě líbilo zatím nejméně. Má své kouzlo, to ano, ale nelíbí se mi přístup místních lidí a na městě jako takovém se to bohužel hodně promítá. Byl jste někdo v Athénách? A jaký na ně máte názor? Ráda bych našla člověka, který by mi tohle mínění o Athénách vyvrátil, nebo se tam budu muset vrátit ještě jednou a dát jim druhou šanci :D Brzy ráno přistáváme na nejmenším letišti, které jsem zatím viděla. Divím se, že pilot měl vůbec kam přistát. Letiště lehce připomíná naší D1, s tím rozdílem, že na naší dálnici je více rušno. Na letišti jde všechno rychle, jelikož jsme jediné letadlo, které přistávalo a tak během půl hodiny čekáme i se všemi kufry na odvoz do hotelu. Řidič nás vyzvedává a už uháníme po vyprahlých cestách do Perissy. Perissa je malé pobřežní městečko a týden teď bude naším domovem. Po vybalení v hotelu Smaragdi, kde na nás čeká nádherný bazén a vířivka v koupelně, jdeme prozkoumávat ostrov. Poprvé vidím pláž z černého písku a je to úžasný zážitek. Celý den je jako ze snu. A když večer ležím v posteli, napadne mě myšlenka, že jsem to dokázala. Jsem na dovolené, kterou jsem si vysnila a naplánovala sama. S touto myšlenkou upadám do tvrdého spánku. Příště Vám povím o našem výletu do hlavního města (Thiry) a na pláž RedBeach. Řeknu Vám, v jakém městě jsem zažila ten nejkrásnější západ slunce a taky jak mě překvapila řecká kuchyně. Užijte si zbytek víkendu. Vaše -A

Booking.com