Lifestyle blog - Andrea Beňová

08.12.2016

MAKE FRIENDS IN EVERY CITY THIRA, SANTORINI – GREECE

V dálce slyším hudbu moře, které mě kolíbá ve spánku. S hlavou zabořenou do polštáře zaslechnu ostrý zvuk budíku. Moje tělo ani hlava nechápe co se to děje. Jsme na dovolený, můžu spát, jak dlouho chci. Vypínám budík a zavírám oči, když v tom si vzpomenu, že dneska chceme stihnout východ slunce v hlavním městě – Thiře. Vyskočím z postele a začnu urychleně balit věci. Telefon ukazuje 5:00 (maminka by ze mě měla radost – nejsem ranní ptáče, na střední jsem věčně zaspávala a mamka mě tahala z postele). Komu by se ale chtělo vstávat do školy, když ho čeká jen sezení v lavici? Dobrodružství. To je to, co potřebuju a to je to, co mi cestování dává. Budím H., který ne moc ochotně vstává. Zavíráme dveře od našeho apartmánu a vyrážíme na autobus. Zastávku začínáme mít na dohled, když v tom u ní projede autobus (o 5 minut dřív!). Oba se na sebe podíváme se zamračeným výrazem a H. začne nadávat na Řeky, kvůli jejich nepravidelným řádům. Ještě v polospánku dojdeme na zastávku a čekáme. Nevím na co, protože další autobus má jet až za hodinu. Za pár minut se však objeví autobus, na který začneme zuřivě mávat. Autobus překvapivě zastaví a my šťastný jako blechy nastupujeme a ujišťujeme se, zda jede do Thiry. Nejmilejší řidič pod sluncem nám odpoví, že ano a náš výlet může začít. Autobus uhání po úzkých silnicích ostrova a tma začíná ustupovat. Cesta uteče jako voda a po 15 minutách opouštíme autobus s batohem na zádech a foťákem v ruce. Procházíme se tichými uličkami Thiry a pozorujeme u toho nádherný východ sluníčka, které probouzí spící město k životu. Máme hodinu a půl na to, projít si město bez ostatních turistů, které sem přiváží ohromné lodě z ostatních ostrovů. Thira připomíná nedobytnou zasněženou pevnost. Na černém podkladu svítí bílé baráčky s modrými střechami a luxusní hotely upoutávají pozornost se svým bazénem, z kterého je výhled na moře. V dálce bijí zvony a oznamují, že je čas na snídani. Procházíme a fotíme, co se dá a když nám přijde, že je tu už moc lidí vybíráme restauraci na naši snídani, kterou přidávám do seznamu nejlepších snídaní v mém životě. Po vydatné snídani, kdy naše chuťové buňky plesají radostí, se vydáváme opět do víru města. Město se s návalem turistů mění jako mávnutím kouzelné hůlky a tak vyhledáváme klidnější místa, kde budeme jen my dva. Zakotvíme v jednom baru, kde mají měkké sedačky, kocháme se pohledem na vulkán, usrkáváme koktejly namíchané místním barmanem a zobeme slané oříšky. V baru potkáváme starého pána, který se s námi dá do řeči. Dozvídáme se, že pochází z Kanady, ale už několik let žije v Hong Kongu. Prodělal rakovinu a ani ta mu nezabránila procestovat celý svět. Viděl dokonce i Prahu a tak nám naše krásné hlavní město vychválí do nebes. Moje srdíčko poposkočí radostí, že přeci jen ta naše malá země uprostřed Evropy má být na co pyšná. Co mě mrzí je to, že na pána jsme si bohužel nevzali žádný kontakt, to nás totiž napadlo až cestou dolů do přístavu. Ale já se uklidňuju tím, že na tohle mám v životě takový štěstí, že ho určitě potkám ještě někde jinde ve světě. Thira se zdá jako dokonalý místo na světě, ale bohužel není. To pochopíme cestou do přístavu. Chápu, že místní se musí něčím živit a že většinu peněz mají v sezóně z turistů, ale nelíbí se mi, že kvůli tomu trpí zvířata a většině turistů je to jedno. Abych Vám to vysvětlila, tak přístav leží cca 200m pod Thirou, vede k němu stará cesta, která má přes 500 schodů a většina turistů to bohužel nechodí pěšky, ale dají pár euro místním, kteří na začátku cesty čekají s oslíkama. Ty oslíci jsou tam ale celý den na sluníčku, bez pravidelného příjmu vody a jídla. Chodí po kamenné cestě do schodů několikrát denně a na zádech jim sedí většinou obtloustlý turista. Koukala jsem na ně tak smutně, že kdybychom byli místní H. mi snad všechny koupí, aby se na mě nemusel dívat. Ale letadlem je bohužel nepřepravím. V přístavu sedíme na lavičce, pozorujeme záři zapadajícího sluníčka a sledujeme přijíždějící a odjíždějící lodě. Ve vzduchu jsou cítit ryby a vůně moře. Po přístavu se vydáváme opět nahoru, kde vybíráme jednu z mnoha restaurací. Jídlo je opět bravurní, jako vše, co jsme si v Řecku objednali. Jsme vyčerpaní celým dnem a brzkým vstáváním. Už se těšíme do postele. Po vydatné večeři a pár skleničkách vína se vydáváme opět na autobus, který nás odváží zpět do našeho městečka. V autobuse přemýšlíme nad tím, co se nám na Thiře líbilo a v čem nás naopak zklamala nebo překvapila. V té době jsme však nevěděli, že Thira je sice nádherné město a každý by ho měl minimálně jednou za život vidět, ale ta pravá krása Santorini nás teprve čeká. Mějte krásné adventní a pokud možno klidné dny. Já se na Vás budu těšit u dalšího článku. Vaše -A

Booking.com