06.04.2017

OUR FIRST ROAD TRIP TOGETHER Sölden, Austria

Z říše snů mě budí zpěv ptáků. Strakapoud začíná vyťukávat svojí ranní melodii do stromu. Usmívám se a poslouchám, jak se příroda probouzí k životu. Sluníčko začíná vycházet nad obzor, oznamuje nám nový den a mně po půl roce nevadí vstát s jeho východem. Dobalujeme poslední věci do tašek a kufrů a já si potichu - čti nahlas- v hlavě odškrtávám seznam všech věcí, které budeme potřebovat. H. už přestává bavit moje samomluva a opakující se otázky směřující k němu, a tak kapituluje a odchází do auta. Po 10 minutách nasedám k němu. Vyrážíme směr horský dobrodružství. Čeká nás první společná 5 hodinová cesta autem. Cestování autem mám ráda už od té doby, co jsem byla malá holčička. A mám k tomu hned 10 důvodů 1. Baví mě pozorovat, jak se za oknem míhají místa, která jsem ještě nenavštívila 2. Stihnu si v hlavě utřídit myšlenky 3. Když mám rozečtenou knížku, tak jí dočtu 4. V autě se mi taky dobře píše 5. Dokonce i dobře učí. Zkrátka a dobře se v autě dělá všechno líp a rychleji – stejně jako třeba v kavárně. 6. Jsem hrozně upovídanej člověk a lidi, kteří se mnou jedou v autě, mi nemůžou nikam utýct - a to znamená to jediný - musí si se mnou povídat a odpovídat na všechny otázky, který jim pokládám 7. Baví mě přemýšlet o krásnu, který je všude kolem nás za oknem 8. Taky mě baví přemýšlet o tom, kam lidi ve vedlejších autech jedou. 9. Baví mě přemýšlet o budoucnosti a říkat, kde se za rok vidím. I když to vyjít nemusí, tak mi to pomáhá posunout se dál a plnit si další sny. Na takový otázky můj kluk odpovídá jen v tu chvíli, když mi nemá kam utýct. Takže holky, mám pro vás tip, jestli máte doma kluka, kterej málo mluví, naložte ho do auta a někam společně jeďte. 10. A nejvíc ze všeho mě baví ten vzrušující pocit, kterej mám na každý cestě NĚKAM. Připomíná mi to dětství, kdy táta nabral celou rodinu do auta a jeli jsme neznámo kam, kde jsme pak hledali ubytování v místě, který se nám líbilo nejvíc. A co Vy? Jak to máte s cestováním autem? Jo, nebo ne? Cesta utíká až podezřele rychle. Zjišťuju, že jsme jeli pouhých pět hodin a už nás vítají krásně zelená údolí, nad kterými se tyčí majestátné hory pokryté bílou čepičkou. Vjíždíme do malebného městečka jménem Sölden. A hledáme ten náš domov na pár dní. Parkujeme před apartmánem, který jsme si přes booking zamluvili. Plán zní jasně, vystoupit z auta, dojít na recepci a získat klíče - jako obvykle. Plán nevychází hned po prvních pěti minutách, kdy zjišťujeme, že nám nikdo neotevírá dveře a všude je zamčeno. Před apartmánem potkáváme jednu paní - která tu nejspíš žije. Dáme se s ní tedy v angličtině do řeči. Po pár minutách zjišťujeme, že je ze Slovenska, takže plynule přecházíme do svého rodného jazyka. Už poněkolikátý v životě si uvědomuju, že ten svět je fakt malej. Zvláštní na něm je ale to, kolik nabízí možností. Je jich tolik, že člověk nemá šanci to za život asi ani stihnout. Od paní zjišťujeme, že tyhle apartmány patří velkému komplexu, který je rozmístěný po celém Söldenu a tak vyrážíme na místo, kde by měla být recepce. V druhém areálu je sice všude otevřeno, ale nemůžeme najít ani živáčka. Začínáme mít hlad a tak se shodneme na tom, že si půjdeme alespoň projít město a rovnou skočíme někam na pořádný oběd. Söldenem protéká řeka, která rozděluje město na dvě části. Vydáváme se tedy podél ní více do centra a hledáme restauraci. Usedáme v restauraci Die Alm a dáváme si rakouské speciality. S plnými žaludky vyrážíme opět hledat někoho, kdo by nás konečně ubytoval. Po několika minutách zjišťujeme, že jsme opět na špatném místě. Přejíždíme úplně na okraj Söldenu, kde konečně nacházíme recepci. Díky bohu. Vyplňujeme všechny potřebné papíry, bereme klíče a s úlevou míříme k autu. U auta nás čeká milé překvapení v podobě černo-bílého pejska, který chce stále aportovat. Je to tak milý, až si oba začneme myslet, že ten pejsek je tam strčený schválně, aby majitelům všichni prominuli to bloudění po Söldenu. Rozloučíme se s novým chlupatým přítelem a jedeme se ubytovat. Zastavíme před naším apartmánem, bereme věci, vyjdeme milion schodů a zjišťujeme ze naše karta je naprogramovaná špatně. H. už začíná být lehce podrážděnej, já se tomu nemůžu jinak než smát. Jedeme opět na recepci a celý proces absolvujeme znovu. Krom tohoto mini nedorozumění Vám chci apartmán, kde jsme byli ubytovaní, moc doporučit. Patří mezi nejlépe hodnocené hotely v okolí. Zde je přímý odkaz na BOOKING A Casa Smaragd Appartements – zdroj: booking.com A Casa Smaragd Appartements – zdroj: booking.com Když už máme všechny věci odnošené a vybalené a jsme KONEČNĚ ubytovaní, rozhodneme se projít si noční město. Přes den klidný, v noci rušný. Asi tak bych popsala Sölden. Všichni, co přes den lyžovali na svazích na obrovském ledovci, jsou nyní po celém městě v barech, restauracích a nočních klubech. Razíme si cestu osvětleným městem, kterému dominuje kostel, a pořizujeme pár fotek. Utahaná celým dnem ulehám večer do postele a s myšlenkou na následující azurový den usínám. Sölden mě uchvátil, považuju ho za jedno z nejhezčích rakouských měst, kde jsem zatím byla. Jestli jste si dostatečně neužili letošní zimní sezónu a máte možnost vyrazit do půlky května lyžovat, můžu Sölden doporučit na 100%. Minulý týden byly na ledovci tři metry sněhu! A kdo nechce přijít o jarní dny, které jsou teď u nás, tak se nebojte, v údolí je jaro v plném proudu. V příštím článku se můžete těšit na široké sjezdovky, které Sölden nabízí, na restauraci, ve které se natáčel James Bond, a taky Vám povím o tom, jak jsme potkali slona. Mějte krásný zbytek týdne. -A

Booking.com