14.06.2017

WAKE UP IN THE MORNING AND BE HAPPY

Je pátek večer a já čtu v posteli knížku. Po „pár“ minutách se kouknu na hodinky. Půl druhý? Paráda.. to zas budu spát minimálně do 10. Andreo, Andreo. Vždyť jsi tuhle sobotu chtěla udělat jinou. Vstát sama od sebe kolem 7, jít si zaběhat, všem připravit snídani.. Nastavuju budíka na 6:45 a hlavou mi proběhne myšlenka, že ho nejspíš stejně neuslyším, nebo v polospánku vytípnu. Přikrývám se peřinou a usínám. Ze spánku mě budí šílená bolest. Takovou křeč do nohy jsem měla naposledy, když jsem každý den trávila několik hodin v tělocvičně. Proč teď? Jsem zmatená. Sluníčko na mě vykukuje z pod závěsů a já se chvilku zaposlouchávám, jestli neuslyším hlasy z jídelny (to kdyby už náhodou celá rodina byla u stolu a snídala). Nic neslyším, divný. Bolest naštěstí ustupuje a tak se zvedám z postele a jdu se mrknout na hodiny. 6:44. Usměju se sama pro sebe, že krom tý bolesti, to je asi jedno z nejhezčích rán za poslední dobu. Vypínám budík, aby nezvonil zbytečně, a vím, že dnešní den bude boží. Ostatně jako všechny dny za poslední dobu. Stahuju si vlasy do gumičky, hážu na sebe sportovní oblečení a v chodbě čapnu vodítko. Zina – naše fenka, se diví, že mě takhle brzo ráno vidí a ještě jí lákám na procházku. Naštěstí by na procházkách dokázala strávit celý den a tak jí nemusím přemlouvat moc dlouho. Vycházíme z vrátek, Zinuška vrtí ocáskem a poslušně ťape vedle mě. Sluníčko se klube skrz stromy a pomalu začíná zahajovat svojí každodenní cestu. Já se usmívám na svět kolem a přijdu si jako nejšťastnější člověk na planetě. Zapřísahám se, že tohle budu praktikovat každý víkend, pokud to teda bude možný a normálně se těším na nedělní ráno. Já, člověk, který chodí pravidelně spát kolem 2-3 v noci a vstává skoro na oběd. No co, lidi se mění a jejich priority taky. Vnímám to krásný ticho a po dlouhý době vypínám hlasy v hlavě. Tohle jsem přesně potřebovala. Dostat se z Prahy, od všech těch lidí, hlasitých zvuků a poslouchat jen zvuky přírody. A víte, co mě k tomu dokopalo? K narozeninám jsem dostala ZÁPISNÍK RADOSTI, ve kterém jsou obyčejný, ale zároveň krásný myšlenky. Člověk si je většinou ani neuvědomuje, stejně tak, jako ty krásný věci, které se nám během dne stanou. Ono je důležitý si je totiž připomínat. A tak si je píšu. Každý večer, když přijdu z práce, ze školy, sednu si na gauč, otevřu si zápisník a píšu, co mi za ten den udělalo radost. A potom, když je mi smutno, nebo mi připadá, že nic nestíhám, otevřu si ten zápisník a pročítám si, co krásnýho se mi za ty poslední dny stalo. Je to pro mě taková osobní terapie. Zkuste to. Vážně to funguje. Štěstí je totiž všude kolem nás, stačí si ho jenom všímat. Tak buďme šťastný. S láskou -A

Booking.com