14.07.2017

IT'S (always) WINE O'CLOCK ITALY, TUSCANY – PART 1

Dobalujeme poslední nezbytnosti a skládáme všechny věci do auta, které teď přes týden bude náš nejvěrnější společník. Čeká nás 12 hodinová cesta do Toskánska. Představuju si ty zelené kopečky plné vína a cypřišů, které na nás koukají z každé fotky na internetu. Toskánsko už mám na must-see listu pěkně dlouhou dobu a letos jsem cítila, že přesně nastal jeho čas. Ubytování jsme zarezervovali jako obvykle přes booking (pouhé 3 týdny před odjezdem!). A rozhodli se, že tentokrát pojedeme autem. Trasu do Itálie jsme zvolili přes Německo a Rakousko. V Rakousku jsme zakoupili jejich dálniční známku, která je platná 10 dní (cena 8,9 euro). V Itálii se naopak platí za každý ujetý úsek. Poplatky do Toskánska nás vyšly na 46,4 euro. TIP: Itálie je země s nejdražším benzínem v Evropě. Proto natankujte nejlépe v Německu. Levnější benzín bývá u pobřeží např. u města Cecina (když se sjede z dálnice). Také si dávejte pozor, k jakému stojanu zajedete. Italové totiž ještě mají stojany se servisem, na kterých se platí o dost víc, než když si člověk natankuje sám. Cesta utekla rychleji, než jsem čekala a tak nás toskánské domečky vítají do nového dne. Na každém rohu se rozprostírá jedno vinařství za druhým, kde velké billboardy lákají na ochutnávky vína a olivového oleje. Nikdo tu nespěchá, všichni se tu zdraví, každý se usmívá. Přesně proto Itálii miluju. Všichni jsou tu jako jedna velká rodina a ještě k tomu Vás do ní i přijmou. Blížíme se k vesničce jménem Riparbella, kde máme rezervaci na apartmán v toskánském stylu. Od moře je vesnice vzdálená cca 12 km. Cesta k našemu apartmánu vypadá jako cesta na konec světa, ale zvládáme to i s plně naloženým autem s nízkým podvozkem. Odkaz přímo na ubytování TADY Casale Pundarika – zdroj: booking.com Casale Pundarika – zdroj: booking.com Vystupujeme z auta a ihned nás přijde přivítat pan majitel s paní majitelkou. Představují nám další obyvatele zdejšího místa. Peggy (milá fenka) a Koko (zvědavá slepice). Je tu až nadpozemský klid, všude jen samá příroda, výhled na moře.. a já jsem opět beznadějně zamilovaná, tentokrát do Toskánska. Vím totiž, že tohle je přesně to místo, kde teď potřebuji být. V tichu, uprostřed přírody. První den máme v plánu toulat se po okolí a tak objíždíme vesničky okolo té naší. Kocháme se přitom neuvěřitelnou italskou přírodou. Stavíme na různých místech, kde se nám líbí, a ochutnáváme víno. Kupujeme první suvenýry v podobě nejsladšího medu, olivového oleje a samozřejmě vína. Rozhodně Vám doporučuju stavit se ve vinařství Tenuta Di Vaira, které leží kousek od městečka Bolgheri. Mají skvělé prostředí, milý personál a to víno?? Nejsladší bílé víno, jaké jsem kdy pila! Básnila jsem o něm celý den a přivezla si domů pěknou zásobu :D Ještě jsme na doporučení nakoupili ve vinařství La Regola, které leží jen pár km od Riparbelly. Vinařství vypadá moc pěkně, ale neoslovilo mě tolik, jako to předešlé. Všichni tu byli takový uhlazení, všechno bylo naleštěné, moderní.. nemělo to prostě takovou tu toskánskou jiskru. Víno jsem ještě bohužel neochutnala, ale až ho doma otevřeme, určitě o tom napíšu alespoň na instagram. Po všech těch degustacích jsme se rozhodli, že je čas přesunout se k moři. Naším cílem byla pláž ve městečku Rosignano Solvay. Město je totiž proslulé svými sněhově bílými plážemi a voda je azurově modrá, skoro jako na Maledivách. Toto krásné pobřeží však bohužel není dílem přírody, ale člověka. Kousek za městem je zde totiž továrna, která produkuje jako odpad vápenec. Díky tomu je zde takové pobřeží. Nicméně vše by mělo být zdravotně nezávadné, to dosvědčují i rybky, které je občas vidět při vstupu do moře. Na pláž je více vstupů. Jeden je hlavní, poznáte to podle toho, že jsou u něj dvě velká parkoviště (placená). Na nich jsme parkovali první dny. Ke konci pobytu jsme se však dozvěděli, že z jedné strany je i vstup na parkoviště neplacené (tato část pláže se mi líbila i víc, lepší vstup do moře a větší soukromí) – asi o tom moc lidí neví, jelikož parkoviště bylo poloprázdné. Zajímavosti od místních a taky o místních: 1. Prší tu jen tři týdny v roce. 2. Italové nedělají naše klasické ledové kafe. Vždy donesou cold brew (někdy přidají i led). 3. Espressu se říká caffee 4. Většina Italů miluje Prahu. Pokaždé, když jsme řekli, že jsme z Prahy, rozsvítily se jim oči a začali básnit buď o tom, jak je Praha úžasná a boží, nebo o tom, jak je jejich snem se k nám podívat. 5. Většina Italů řídí jako absolutní šílenci, ale bouračku jsme neviděli ani jednu. 6. Semafory nesvítí oranžově. Je jen červená a zelená. 7. V každé restauraci si automaticky účtují spropitné. Je uvedené i na účtence či v jídelním lístku. Plánování cesty do Toskánska se může zdát dost složitý. Člověk by totiž potřeboval minimálně měsíc, aby tady stihl všechno prozkoumat. A co teda stojí ještě za návštěvu, když má člověk jen týden či dva? V příštím článku si řekneme o dalších místech, která určitě nemůžete při své první návštěvě vynechat. Užívejte si léto plnými doušky. S láskou -A

Booking.com