DODÁVKOU ZA POLÁRNÍ KRUH ANEB SILVESTR TAK TROCHU JINAK - 2. část

 Foto: Robert Novak

Vynášíme naše věci z dodávky, polární záře nám stále tančí nad hlavou. Dostáváme kód k našemu apartmánu přičemž se každý z nás těší na teplou sprchu. Po skoro dvou dnech v autě se ani není čemu divit. Během několika minut však zjišťujeme, že v celém objektu neteče voda. Voláme majitelovi a řešíme to s ním. Bohužel je mimo ostrovy, ale prý tuhle situaci vyřeší. O 30 minut později se ozve klepání na dveře. Otevírám a zvu pána dovnitř, dozvídáme se, že je majitelem sousedního rorbu, od kterého nám dává klíč. Můžeme prý využívat jeho koupelnu, co hrdlo ráčí a ihned ráno k nám má přijet opravář vyřešit problém v našem ubytování.

Všichni jsme překvapení především z toho, že nám někdo úplně cizí, dal klíče od svého domova a to nás viděl cca 5 minut. Tohle se Vám zkrátka stane jenom v Norsku.

Když pominu problémy s vodou, celý apartmán je nádherný. Skládá se ze čtyř ložnic a jeho celková kapacita je 7 lidí. Navíc je vybavený moderním nábytkem ve skandinávském stylu. A jako kdyby toho nebylo málo, kuchyni a obývacímu pokoji dominuje prosklenná stěna, ze které vidíte přímo na moře a zasněžené hory. Ten samý pohled se Vám naskytne z ložnice v prvním patře.

Přesně TAKHLE jsem si představovala ubytování někde v Norsku.

Pár minut po půlnoci ulehávám do postele a upadám do říše snů.

PRVNÍ DEN V RÁJI

Otevírám oči a mžourám do tmy. Mobilní telefon mi hlásí 9:30. Venku však stále vládne absolutní tma. V tom mi začíná docházet, kde jsem. Tady sluníčko v zimě totiž vůbec nevychází a světlo se začíná trošičku dělat až kolem 10 hodiny ranní. To zní jako ideální čas pro věčný ospalce, mezi který se bohužel řadím i já.

Pomalu vstávám z postele a scházím do kuchyně. Mamka s taťkou už jsou vzhůru a chystají snídani. Kuchyň voní po smažených vajíčkách se slaninou a palačinkách. Snídani si vychutnáváme s výhledem na hory. Pomalu začíná svítat a hory se začínají barvit do oranžova. Vypadá to, že dneska bude hezky.

Kolem poledne uslyšíme zaťukání na dveře. Opravář je tady. Mluvíme spolu samozřejmě anglicky (pro většinu norské populace je angličtina naprosto přirozená a tak tu umí anglicky skoro všichni). Pánovi vysvětlujeme náš problém. Načež se nám dostane odpovědi, že je nejspíš celý systém zamrzlý. Táta na pana opraváře kouká, jako kdyby spadl z Marsu. Když mu však pán ukáže, jak tady mají vedené trubky, kterými voda přitéká dovnitř, pochopí situaci velmi rychle. Stále však nemůže uvěřit tomu, že několik set kilometrů za polárním kruhem, kde je zima skoro 7 měsíců v roce mají vymyšlený tak špatný systém :D Nicméně pán je na takovou situaci velmi dobře připraven, asi se to tady stává často. Během dvou hodin už nám vše funguje tak, jak má :-)

Jako odškodnění navíc dostáváme další noc v apartmánu zdarma, takže tu budeme o to déle!

Po opravářské akci se vydáváme na kratší procházku po okolí. Světla začíná být stále méně..

Během půl hodiny dojdeme k velkému jezeru, to už začíná být opravdu tma jako v pytli a tak to otáčíme zpátky na ubytko.

Společně večeříme, hrajeme společenský hry a u toho pokukujeme po polární záři. Na stole nám z hrnečků voní káva a kakao. Tomu se říká pravá norská pohoda.

Kolem 22 hodiny jsem úplně vyřízená a tak se odeberu do postele. Plánuju si počíst ještě pár kapitol z knihy Osm od Radky Třeštíkové, která je mým nejlepším přítelem na této cestě.

Musím být ale naprosto vyřízená, jelikož si přečtu pár odstavců a o pár hodin později se budím s otlačenou knížkou na mé tváři :D Stalo se Vám to někdy?

NORSKO JE LÁSKA

Ráno se opět budím do pološera. Telefon hlásí něco mezi devátou a desátou hodinou. Dneska máme v plánu výlet do nejbližšího městečka - Leknes.

V Leknes je to poprvé v mém životě, co vidím zamrzlé moře. Teploměr však hlásí pouze -18 stupňů.

Je 30. 12. 2017 a tak se stavujeme na menším Silvestrovském nákupu. Ceny v supermarketu jsou tady šílený. Všechno je minimálně třikrát dražší než u nás a to nemluvím o alkoholu. Například malá plechovka plzeňského piva tady stojí cca 100 Kč.

Nás ale zítra čeká ten nejlepší Silvestr vůbec. Nebude žádná párty, ani ohňostroje, bude něco tisíckrát lepšího. Ráno se máme sejít ve městečku Sortland s českým průvodcem, který tu žije už přes 9 let a potom se s ním vydáme na moře pozorovat velryby! Plán má však jeden velký otazník a tím je počasí. Musí být počasí na to, abychom na to moře vůbec vyjeli. Začínám se modlit a prosit všechny andělíčky..

Jelikož se nemůžu dočkat rána, zalehám do postele už kolem jedenácté večer.

DALŠÍ SPLNĚNEJ SEN

Ze spánku mě vytrhne budík, který hlasitě zvoní už kolem půl 6. Rychle balíme všechno potřebné na celodenní výlet, zadáváme do navigace městečko Sortland a nasedáme opět do dodávky.

Už jen samotná cesta je pastva pro oči. Moje hlava neví, co dělat dřív, jestli se ještě chviličku prospat, nebo pozorovat tu nádheru okolo. Během dvou hodin přijíždíme do Sortlandu, kde se představíme Robertovi. Rozdělujeme se na dvě skupiny a vyrážíme dál do městečka jménem Andenes.

Andenes leží na ostrově Andøya a zároveň je nejsevernějším bodem souoostroví s názvem Vesterålen. O ostrovech Vesterålen slyšíme všichni úplně poprvé, přitom jsou to největší ostrovy v Norsku. Pro představu jsou skoro třikrát větší, než každému známé Lofoty.

Po cestě do Andenes nám Robert líčí zajímavosti o Norsku. Mě především zajímá, proč se pozorování velryb uskutečňuje zrovna v Andenes. Robert mi na to odpovídá, že je zde neobvykle blízko pevninský šelf (cca 15km od pobřeží) a díky tomu je zde několika kilometrová hloubka, ve které velryby hledají potravu. O hodinu později už přijíždíme o něco chytřejší k bílému baráčku, kde se nachází jedno z nejznámějších velrybích safari v Evropě.

V Andenes máte v podstatě dvě možnosti, které můžete zvolit. První možností je HvalSafari (WhaleSafari), kdy vyjíždíte na moře velkou lodí, která má kapacitu 60-80 lidí. Tuhle možnost jsme díky Robertovi všichni zavrhli. Pozorovat velryby z obrovitý lodi společně s velkým množstvím lidí (ze kterých dobrá polovina začne “krmit ryby” krátce poté, co loď vypluje na otevřené moře) nebyla úplně ideální představa. A tak jsme zvolili možnost číslo dvě, kterou doporučuji naprosto všem milovníkům přírody a soukromí.

Druhá možnost je totiž o něco blíž k přírodě. Velrybí společnost si užíváte v malé skupině (max 12 lidí) na menším člunu zvaném RIB. Jste tak mnohem blíže k těmto obrovitým tvorům. 

Tento zážitek si můžete objednat telefonicky či online. Nám to však zorganizoval Rob, který pana majitele zná osobně. Platba probíhá na místě a výlet vychází na cca 1200 NOK/osoba.

TIP: Doporučuji se objednat minimálně 14 dní před vaším termínem, jelikož v sezóně je tu dost často plno. My jsme byli na ostrovech přes týden a z celého týdne bylo pro nás volné jediné datum! A to jsme to objednávali měsíc dopředu..

Když vejdeme do baráčku, paní za recepcí zkontroluje naše jména a poté nás vyzve do místnosti, která je plná obrovských obleků, díky kterým nám (snad) nebude zima. S troškou fantazie vypadáme jako nějaká vesmírná výprava, bez ní spíš jako tlustí Mimoni :D Cestou k molu se smějeme sobě navzájem. Smích nás trošku přejde ve chvíli, kdy uvidíme tu pidi lodičku, která se houpe na vlnách.

Všech 12 lidí se nasouká do člunu a od té doby už není cesty zpět. Kapitán s náma přes obrovský vlny sviští rychlostí blesku. Samotná jízda se tak stává velkým zážitkem. Když jsme v oblasti, kde by se měly vyskytovat velryby, zastavíme a čekáme. Všichni netrpělivě držíme foťáky, jenže zatím si můžeme vyfotit maximálně pár racků, kteří kolem nás pořád krouží a nebo řádí na vlnách. Vlny neustále rostou na síle a velryby jsou v nedohlednu. Už jsme na moři přes hodinu a pořád nic. Kapitán díky speciálnímu odposlouchávacímu zařízení ve člunu ví, že velryby se pohybují v naší blízkosti, ale žádnou se nám zatím přes velké vlny nepodaří zahlédnout. Začíná sněžit a počasí je čím dál tím horší. Roste v nás pocit, že dneska to teda asi nevyjde. Kapitán to však nemíní vzdát.

Naše skupina snáší vlny opravdu statečně, což se nedá říct o druhé skupině, která je s námi na člunu. Už jsme na moři přes 2 hodiny. Kapitán dostává informaci, že velryby se přesunuly dál od nás a tak vyrážíme za nimi. Přijíždíme na místo určení a v tu chvíli na nás vykouknou z vody dva ocasy! Je to dost těžký zahlédnout, protože moře je opravdu dost rozbouřené, nicméně zážitek máme splněný.

Po necelých 3 hodinách se vracíme zpátky na pevninu. Já slibuju sama sobě, že se sem co nejdřív vrátím a splním si další z mých velkých snů. Sea Safari Andenes nabízejí totiž i šnorchlování s kosatkama na širém moři..a to už je výzva.

V šatně se soukáme ze “skafandrů” a jdeme do společenské místnosti, kde na nás čeká teplá rybí polévka. Po místnosti jsou rozvěšené fotky velryb. Dokonce narazím na napodobeninu zubu z kosatky. Je ohromný jako půlka mojí celé ruky.

Po polévce nastává čas rozloučit se s Andenes, nasedáme opět do auta a jedeme směr Sortland. Cestou se stavujeme na pláži Bleik, která je jednou z nejdelších pláží v celém Norsku a zároveň ikonickým místem Vesterálů. Je to vůbec poprvé, co vidím zasněženou pláž.

Promrzlí nasedáme opět do aut. Po dvou hodinách jízdy na namrzlé silnici se ocitáme v Sortlandu a stavujeme se na vyhlášeného hamburgera. Překvapením však je, že si ho dáváme na benzínce. Řetězec se jmenuje Havna Gatekjøkken a je součástí benzínové pumpy Esso. Burgery jsou vyrobeny ze 100% masa. V menu nabídce mají i gluten-free verzi a verzi pro vegetariány. Norové říkají, že Havna Spesialburger je ten nejlepší hamburger severního Norska. Ceny se pohybují od 130nok do 200nok za hamburger + pití. Zároveň je to jedno z nejlevnějších jídel, které si tu můžete v restauraci koupit.

Po vydatné večeři se loučíme s Robertem a domlouváme se, kde se sejdeme zítra. Nás totiž ještě čekají 2-3 hodiny v autě do našeho rorbu a oslavy Silvestra s polární září nad hlavou.

PS: Věděli jste, že v Norsku je přísně zakázáno pít alkohol na veřejnosti? Dokonce si podle zákona nemůžete dát přípitek ani na své vlastní zahradě.

Hlavu neustále v oblacích. Nohy věčně toulavý. Prsty zabořený do klávesnice. Sny velký (prej až moc). Snažící se najít TEN svůj smysl. A já ho najdu, fakt.

Booking.com