08.10.2017

MY FAIRYTALE Hallstatt - Austria

Je středa odpoledne a já se učím na poslední zkoušku druhého ročníku. Snažím se zapamatovat alespoň půlku otázek, ale vzhledem k tomu, že jsem se učila celý týden úplně jiný předmět mi to do hlavy moc neleze. V tom H. jakoby nic začne mluvit o tom, jak si na víkend nemám nic plánovat a že když zkoušku udělám, má pro mě vymyšlený překvapení. Skvělý. Po týhle informaci se zkoušky bojím ještě víc. Druhý den nějakým zázrakem zkoušku opravdu udělám a hned píšu sms H. s dotazem, kam teda vlastně jedeme? Abych si mohla podle toho náležitě sbalit. Odpovědi se mi však nedostává. Pouze pár instrukcí, podle kterých chápu, že tam bude asi větší zima než tady u nás. Ačkoliv stále přemýšlím a neustále se ptám, kam jako teda jedeme, H. poctivě drží tajemství v tý svojí beraní hlavě. Jindy bych z toho byla šílená, ale tentokrát se nemůžu dočkat. Tý cesty. Toho, že nemusím nic organizovat, ani plánovat. Toho, že netuším, kde se ráno probudím.. Tohle jsem si totiž vždycky přála. Byla to taková moje vysněná pohádka. A teď mi jí někdo plní. Odpoledne dostávám pár instrukcí, podle kterých si mám dobalit. Takový ty ženský věci. Balení trvá asi tak 30minut a ihned potom vše nakládáme do auta a jede se. Od doby, co pendlujeme mezi Prahou, Severníma Čechama a Českým rájem, se ze mě stala holka, která moc věcí nepotřebuje. Většinou jsem totiž líná ty věci tahat s sebou. A tak jsem schopná všechny svoje nezbytnosti narvat do jednoho batohu. Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, klepala bych si na čelo. Dřív jsem byla schopná jet na víkend s celým kufrem. Cesta ubíhá rychle a já vyřízená z celýho týdne usínám. Prospím skoro celou cestu. Když dojedeme do cíle, jsou dvě hodiny ráno a tma jako v pytli. H. parkuje auto někde za městem, vybalujeme spacáky a ruku v ruce se každý noříme do svojí říše snů. Ráno nás přivítá mlha, která se valí všude skrz kopce a sluníčko tančící na vodní hladině jezera. Naproti nám se vynořuje městečko Hallstatt. Určitě ho znáte všichni. Pro mě je to ten nejkrásnější pohled za poslední dobu a já se usmívám vděčností, jako měsíček na hnoji. Hallstatt jsem toužila vidět už strašně dlouho. Nicméně vždycky, když jsme do Rakouska jeli, nebyla cesta kolem. Za těch pár dní, co jsem se snažila přijít na to, kam to teda jedeme a mohla tak všechno pokazit jsem se dokonce H. zeptala přímo na otázku ‘A nejedeme náhodou do Hallstattu?’ Ani už nevim, co mi na to odpověděl, každopádně, jsem po této otázce fakt nečekala, že se tady probudím. A hele. Ten chlap to se mnou fakt umí. Hodinky ukazují, že je něco kolem 7 hodiny ranní a tak balíme všechny věci a jedeme do centra samotného města. Chceme si ho totiž projít, než na něj zaútočí svými drahými fotoaparáty davy turistů. Poslední dobou jsem na instagramu dost četla, že Hallstatt je sice nádherný místo, ale je to tam s lidmi horší než na Václaváku. Tak Vám dám jeden tip jo? Páteční ráno, u východu sluníčka Vám zajistí tohle městečko absolutně nedotčený turistama. Potkali jsme je až o hodinu později a bylo to úplně na jeho konci. Ideální stav. Jakmile se město začalo plnit, vyhledali jsme si pekařství, nakoupili pár sladkých věcí ke kávě a jeli na místo, vedle kterýho jsme kousek přespávali. Je to takový odpočívadlo s mini parkovištěm s výhledem přímo na Hallstatt. Tady jsme se nasnídali ve velkým stylu. Nikde nikdo, hory všude kam se podíváte a křupavej chleba s domácí paštikou. Nezní to jako idylka? Taky jsme poprvé vyzkoušeli náš nový vařič, který nejspíš budeme už tahat všude s sebou stejně jako plecháčka. Odkaz TADY Po snídani jsme se rozhodli prozkoumat okolí Hallstattu. Za městem je totiž nádherná stezka jménem Echerntal, která vede k vodopádům. To místo je naprosto kouzelný, snad ještě víc, než samotný Hallstatt. Na stezce jsme strávili cca 2 hodiny a za tu celou dobu jsme potkali 4lidi! Přitom samotné město touto dobou přetéká turisty. Já byla ze všeho klasicky nadšená, jako malý dítě. Ukazovala jsem na každej kámen, skálu, spadlej strom, nebo barevný listí. Asi milionkrát jsem zopakovala, že je voda čistá jako křišťál. Tohle nadšení a vnímání světa mě naučila mamka. A díky tomu se mi takový věci nikdy neokoukaj, i kdybych je viděla poněkolikátý. Po vodopádech se blížil čas oběda a tak jsme přemýšleli, zda se najíst přímo v Hallstattu, nebo se posunout o kus dál. Zvolili jsme variantu číslo dva a to z jednoho prostýho důvodu. Když jsme přijeli do centra, bylo všude tak moc lidí, že se nám z toho udělalo zle a řekli jsme si, že Hallstatt navštívíme zase někdy jindy. Chtěla jsem totiž ještě stihnout projížďku na lodičce, nebo vyjet lanovkou nahoru na vyhlídku. Alespoň máme spoustu důvodů k návratu. Posouváme se tedy dál. Míříme k jezeru Altaussee. Nebo spíš nad něj. Hora se jmenuje Loser a přímo na ní je báječná rakouská restaurace. Výjezd na horu stojí 16 Euro. Ale ty výhledy? Výborný jídlo? To všechno stojí za to. Navíc jsme viděli náš letošní první sníh. A hned jsme začali řešit zimní sezónu. Lyží už se totiž nemůžeme dočkat. Máte tentokrát někam namířeno? Po vydatném obědě jsme se rozhodli cestou zastavit ještě u jednoho jezera na západ sluníčka. Jezero se jmenuje Traunsee. Auto jsme nechali na parkovišti ve městě Gmunden a vydali se přímo k jezeru skrz nádherný park. Náš cíl byl zámek ležící na ostrově. Vychutnali jsme si západ sluníčka společně s labutěmi, sebrali pár kaštanů, nafotili pár fotek a namířili jsme si to zpátky k autu. Byl čas vyrazit opět domů. Poslední dobou mi spousta z Vás napsalo, kde na tyhle výlety beru peníze. Tak tady máte shrnutí nákladů za tento výlet. Dost lidí si totiž myslí, že když chce člověk takhle stále někde jezdit, musí vydělávat jmění. Podle mě je to o prioritách. Já totiž utrácím svoje peníze hlavně za cestování, nic mě nenaplňuje víc. Místo nové desáté bundy si raději udělám víkend v Alpách. Veškeré náklady na tento výlet za dvě osoby: 1400 Kč nafta 8,9 euro rakouská dálniční známka 16 euro výjezd na Loser + peníze za jídlo (nebo si můžete vzít jídlo z ČR) Celkové náklady 1050 Kč/1osoba. Doufám, že se Vám shrnutí z Hallstattu líbilo. Budu se na Vás těšit u příštího článku. Vaše Annie.

Booking.com